V uprchlickém táboře na jihu Gazy se 20letý Mosab al-Trtori stará o malou zahrádku se sazenicemi papriky, rajčat a lilku zasazenými v písku. Navzdory slané vodě a nekvalitní půdě se snaží vypěstovat alespoň něco, co by pomohlo nakrmit jeho rodinu. V oblasti, kde je nedostatek i těch nejzákladnějších potravin, se každý den točí kolem hledání jídla. Jak informuje BBC, Mosab sdílí svůj příběh prostřednictvím sociálních sítí, aby ukázal realitu života v této válečné zóně.
Od normálního života k životu v táboře
Před válkou žil Mosab se svou rodinou v dvoupatrovém domě ve městě Rafah, studoval inženýrství a provozoval YouTube herní kanál. Dnes bydlí v táboře al-Mawasi u Středozemního moře ve stanech s osmi členy rodiny – rodiči, třemi sourozenci, babičkou a dvěma bratranci, jejichž rodiny podle jeho slov zahynuly při izraelských útocích.
Každodenní boj o potraviny
Mosab denně navštěvuje pouliční trhy jako rodinný vyjednávač cen. Jednoduchý arabský pokrm mujaddara z čočky, rýže a cibule se stal luxusem dostupným jen pro střední třídu. Jediný stroužek česneku stojí 3 dolary, což je desetinásobně více než před válkou za celé hlavičky.
Dramatický nárůst cen
Pytel mouky (25 kg) stojí přibližně 200 dolarů, což je třicetinásobně více než před konfliktem. Nedostatek potravin a omezené zásoby výrazně zvýšily ceny základních surovin.
Voda a palivo jako vzácné komodity
Rodina má denně k dispozici jen asi 12 litrů vody. Obyvatelé tábora jsou závislí na sporadických dodávkách z odsolovacích zařízení. Na vaření používají provizorní pece a jako palivo slouží dřevo ze starého nábytku nebo trosek, někdy i plast navzdory zdravotním rizikům.
Mosab sní o dni, kdy bude moci pokračovat ve studiu inženýrství a jídlo bude v Gaze opět volně dostupné. Zatím se musí soustředit na každodenní přežití a starost o své sazenice, které zavlažuje slanou vodou z místní studny.