Soudní dvůr Evropské unie vydal důležité rozhodnutí týkající se udělování víz syrské rodině, která již předtím požádala o mezinárodní ochranu v Řecku. Lucemburský soud potvrdil, že prováděcí rozhodnutí Rady ukládající Slovenské republice povinnost udělit vízum této rodině je v souladu s právem EU. Rozhodnutí bylo přijato 31. května 2024 a zdůrazňuje význam dodržování procedurálních a hmotněprávních pravidel Evropské unie. Usnesení Soudního dvora jasně stanovuje, že taková rozhodnutí jsou platná, pokud byla přijata v souladu s příslušnými pravidly EU. Jak informuje Blesk.cz, případ se týká syrské rodiny s komplikovanou migrační historií.
Cesta syrské rodiny přes Evropu
Syrská rodina podala žádost o mezinárodní ochranu v Řecku v listopadu 2022. Následně se rodina vydala na dlouhou cestu přes několik zemí. Její trasa vedla přes Albánii, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko a Maďarsko, než se nakonec dostala na Slovensko. Na slovenském území rodina opět požádala o mezinárodní ochranu. Slovenská republika následně využila mechanismus nařízení Dublin III a požádala Řecko o převzetí rodiny zpět. Řecko tuto žádost přijalo.
Kroky Slovenska a rozhodnutí Rady
Rozhodnutí o nenavratnosti a žádost o vyhoštění
V srpnu 2023 Slovenská republika rozhodla o nenavratnosti rodiny do Sýrie. Současně podala žádost o vyhoštění rodiny prostřednictvím společné operace agentury Frontex. Situace se však změnila v září 2023, kdy Rada přijala prováděcí rozhodnutí. Tímto rozhodnutím se Slovensku ukládala povinnost udělit rodině vízum.
Námitky Slovenska proti rozhodnutí Rady
Slovenská republika napadla rozhodnutí Rady u Soudního dvora EU. Argumentovala tím, že takové rozhodnutí není možné přijmout, protože rodina již požádala o ochranu v Řecku. Slovensko tvrdilo, že existence předchozí žádosti o mezinárodní ochranu v jiném členském státě by měla být překážkou pro udělení víza.
Stanovisko Soudního dvora EU
Soudní dvůr EU však zamítl argumentaci Slovenska. Potvrdil, že skutečnost, že rodina již podala žádost o mezinárodní ochranu v jiném členském státě, konkrétně v Řecku, není relevantní pro platnost rozhodnutí o udělení víza. Soud zdůraznil, že relevantní je výhradně to, zda byly dodrženy podmínky pro přijetí takového rozhodnutí. To znamená, že klíčové je, zda byly dodrženy procesní a hmotněprávní požadavky EU při přijímání rozhodnutí Rady.
Význam rozhodnutí pro evropskou migrační politiku
Rozhodnutí Soudního dvora EU má několik důležitých důsledků. Potvrzuje, že Rada má pravomoc přijímat prováděcí rozhodnutí, kterými členským státům ukládá povinnosti v oblasti udělování víz. Tato pravomoc platí i v případech, kdy jde o osoby, které již v jiném členském státě požádaly o mezinárodní ochranu. Rozhodnutí současně podtrhuje důležitost dodržování procedurálních a hmotněprávních pravidel EU při přijímání takových rozhodnutí. Případ poukazuje na komplexnost evropské migrační politiky a propojenost různých právních nástrojů a nařízení. Mezi těto nástroje patří například nařízení Dublin III a právní akty týkající se společných politik v oblasti udělování víz. Rozhodnutí tak vytváří důležitý precedent pro budoucí případy podobného charakteru.